Hyperaktivní močový měchýř
Močový měchýř je vakovitý orgán uložený v malé pánvi. Močový měchýř je součástí močových cest. Slouží k zadržování moči přitékající v podstatě nepřetržitě močovody z ledvin a k jejímu vypuzování močovou trubicí (uretrou) ven z těla. Na močovém měchýři se rozlišuje spodina (fundus), střední část – tělo (corpus) a vrchol (apex). Do spodní části ústí oba močovody a vychází tudy močová trubice; oblast okolo výstupu močové trubice se označuje jako krček (cervix). Fundus je obrácen směrem k prostatě u muže a k hrdlu děložnímu u ženy. Stěna močového měchýře je tvořena sliznicí, řídkým podslizničním vazivem, svalovinou. V okolí je vazivo. Stěna je různě tlustá v závislosti na náplni měchýře. Svalovina je tvořena hladkými svaly uspořádanými v ne zcela oddělených třech vrstvách. Funkčně má hladká svalovina močového měchýře jednak funkci vypuzovací, jednak uzavírací. Močový měchýř pojme u dospělého až 500 ml moči, nucení k močení se však dostavuje dříve - cca u 250 ml.
Hyperaktivní močový měchýř je syndrom zahrnující soubor příznaků, mezi které patří urgence (nutkání na močení), frekvence (časté močení) a u třetiny pacientů i urgentní inkontinence moči. V populaci starší 40 let má prevenci okolo 17% a se zvyšujícím se věkem prevalence narůstá. Tento syndrom postihuje muže i ženy stejně často, u žen se ale příznaky projevují dříve. Ve věku nad 75 let trpí těmito příznaky více než 40% populace. Rozlišujeme 2 základní druhy: Primární: je způsoben hyperaktivitou detrusoru (hladká svalovina močového měchýře), bez dalších anatomických abnormalit. Sekundární: vzniká jako následek již probíhajícího onemocnění, např.: při zánětu močových cest, přítomností močového kamene, při obstrukci (překážce) zvětšenou prostatou. Léčba syndromu hyperaktivního močového měchýře je komplexní. Její součástí jsou změny stravovacích návyků, změny životního stylu, léky, trénink močového měchýře, cviky na pánevní dno, neuromodulace nebo chirurgický výkon.